Hnědnutí poupat (angl. - Bud Abortion).
(K. Týbl - 03. 2010)
V několika posledních letech jsem se setkal v různých internetových diskusích (českých i anglických) s problémem hnědnutí poupat a rozvíjejících se květů při časném nakvétání jarních
druhů pleionek (únor až březen). Mnozí, zejména začínající pěstitelé popisují potíže s rostlinami, které potratí vyvíjející se poupě, popřípadě zajde květ dříve než se plně otevře nebo krátce po otevření.
Po prostudování tohoto problému a diskusích s předními pěstiteli i obětmi jsem se rozhodl k napsání článku, který jak věřím, mnohým do budoucna pomůže se těchto neúspěchů vyvarovat.
Abychom pochopili celou problematiku, je nutné si znovu připomenout vegetační cyklus pleionek. Pleionky se nechovají, jako klasické tropické orchideje. Jejich vegetační cyklus
je jednoroční a začíná na jaře probuzením puku, rozvinutím listu a stavbou nové pahlízky. Při rozvinutí listu a tvorbě nového kořenového systému rostlina čerpá živiny výhradně z loňské pahlízky, která po vyčerpání
živin a rozvinutí kořenového systému nové pahlízky odumírá. V další fázi rostlina sílí a ukládá do nové pahlízky živiny pro další jaro. Asi tak od srpna začne pahlízka vytvářet nový puk a v něm, pokud je dostatečně
silná i poupě. To vykvete u podzimních druhů bezprostředně po opadu listů ještě před dormancí rostliny, u jarních druhů pak po ukončení dormance.
A zde je kámen úrazu. Poupě se tedy nezačne vytvářet až po probuzení puku, ale je založeno ve spícím puku již od loňského podzimu. Poupata pleionek jsou velice náchylná na vlhkost a
prudké změny teploty. Proto po opadu listů přestáváme rostliny zalévat a začínáme až na jaře po otevření květů. V případě, že se k poupěti dostane voda - zhnědne. Stejně nebezpečné jsou však i prudké teplotní změny.
Rostliny zimujeme podle druhu až na výjimky
(P. maculata) při teplotách od 0°C do 6°C. Abychom poupě založené v puku nevystavovali teplotnímu stressu je nutné, zajistit po probuzení puku pozvolný a plynulý nárůst teplot.
Pokud rostliny pěstujeme v bytě a přechováváme je přes zimu v chladničce, ponecháme je zde co možná nejdéle a vyjmeme je až se začnou puky probouzet, popř. pokud
se neprobudí sami do poloviny března. Při rozhodování, kdy pahlízky vyjmout z chladničky nám rovněž pomůže znalost termínu, ve kterém náš druh kvete ve skleníku nebo v přírodě. Pro rozvoj poupat je velice nevhodné
nutit rostlinu k předčasnému kvetení. Například, pokud pěstujeme u nás nejběžnější druh - P. formosana, která kvete v dubnu až
květnu, je chybou jí nutit předčasným probuzením ke květu již v únoru.
Po vyjmutí z chladničky pahlízky zasadíme a uložíme v místnosti s teplotou kolem 7°C až 10 °C. Při této teplotě se puk probudí a poupě se začne pomalu vyvíjet. Rostlinu nikdy nepřenášíme
do místnosti s pokojovou teplotou např. na parapet okna v obývacím pokoji, neboť při tomto prudkém nárůstu teplot ze 4°C na 20°C během několika hodin (i minut) vystavíme poupě v puku teplotnímu stressu, kterému
dříve nebo později podlehne. Rostlina v tomto období čerpá živiny z loňské pahlízky a tak neklade žádné výrazné nároky na světlo. Přesazené rostliny je vhodné proto umístit např. v chladné chodbě, verandě a pod.
(Na vlastní oči jsem viděl, jak jeden z předních anglických pěstitelů přechovával nakvetlé rostliny určené pro výstavu v absolutní tmě chaldícího
boxu, bez jakékoli známky poškození rostlin.)
Pokud rostliny zimujeme v temperovaném skleníku, nastává nám na jaře podobný problém jako u rostlin pěstovaných v bytě. Zejména malé skleníky se již při prvních jarních paprscích
velice rychle přehřívají a za jasného dne tak může teplota vystoupat ze 7°C na 35°C a v noci pak opět klesne. V tomto případě je stínění a regulace teploty prostřednictvím automatického termostatu nutností. Rovněž je
nutno zmínit, že čím je skleník větší a zejména vyšší, tím je teplotně stabilnější. Rozdíl nočních a denních teplot ve skleníku by neměl přesáhnout 8°C. Jinak opět hrozí potracení poupat nebo rozvíjejících se květů.
Mimo výše popsané příčiny potracení poupat vlivem teplotního a vlhkostního stressu je nutné ještě připomenout problém s etylénem, který se vypařuje např. z uskladněného ovoce v
chladničce nebo v místnosti, kde pleionky zimujeme. Tento plynný fytohormon obecně působí jako inhibitor růstu a může mít na svědomí poškození popř. zakrnění poupat ještě v pucích.
|
