Virová pandemie v pleionkových sbírkách.
(K. Týbl - 01. 2020)
Možná, že je uvedený nadpis poněkud krkolomný a mnohé by mohl až vyděsit, nicméně podle mého názoru je jistá míra zděšení zcela na místě.
O virech mezi Pleionkami se diskutuje již velmi dlouho a v podstatě od doby, kdy jsem se pleionkami pěstitelsky setkal, což dnes činí již přes 15 let, bylo zřejmé, že sbírky tehdejších pěstitelů jsou prolezlé nejrůznějšími rostlinnými viry.
V té době byla však veškerá snaha o pouhé pojmenování problému označována za kacířství a jakákoliv kritika podivně vyhlížejících rostlin za útok na zkušené pěstitele a zavedené prodejce rostlin. V odborné literatuře z té doby se dočteme, že viry se mezi pleionkami vyskytují pouze
sporadicky a to jen u velice starých kultivarů jako je např. P. Versailles nebo P. Shantung. S lítostí musím konstatovat, že opak byl pravdou. Bohužel chyběl hmatatelný důkaz. Diagnostické metody byly a stále jsou velmi drahé a ve srovnání s cenou Pleionek pro běžného pěstitele nedostižné.
Navíc většina tehdy provedených testů se orientovala pouze na prokázání nejběžnějších orchidejových virů CymMV (Cymbidium Mosaic Virus) a ORSV (Odontoglossum Ringspot Virus) a to výhradně prostřednictvím metody ELISA (Enzyme-Linked Immuno Sorbent Assay).
Proto se pěstitelé přikláněli k názorům a zkušenostem svých guru, kteří veřejnost uklidňovali tvrzeními, že veškeré barevné disbalance a tvarové deformace květů a listů jsou zapříčiněny vesměs špatnými pěstitelskými postupy či teplotním nebo vlhkostním stressem při dormanci rostlin.
Tomuto názoru nahrávala skutečnost, že ne v každém roce se virus na rostlinách projevil v plné síle. Dokonce v některých letech se při dobrých pěstitelských podmínkách mohl chovat velice latentně a neprojevit se vůbec. To vše pěstitele uklidnilo natolik, že prosazení názoru o šířící se virové infekci, bylo téměř nemožné.
Proč se pěstitelé tolik bránili jen pouhému pomyšlení na viry?
Pleionky stály dlouhá léta na okraji zájmu pěstitelů orchidejí a byly známy spíše mezi skalničkáři, kteří je pěstovali v chladných skalničkových sklenících, či dokonce volně na chráněném místě hajních partií svých skalek např. P. limprichtii. Pěstovaly se zejména čisté druhy (první kultivar byl vyšlechtěn v roce 1966 a druhý až v roce 1977).
V 80-tých letech byl Ianem Butterfieldem odstartován závod v křížení Pleionek a s objevem nových přírodních druhů se začalo jejich pěstování stávat více a více módní záležitostí. Miniaturní orchideje s obřími katlejovitými květy v nepřeberné paletě barev chtěl každý. Pleionky se staly ideální sbírkovou rostlinou.
Lidé investovali nemalé peníze do zřízení mnohasetčetných sbírek a obchod jen kvetl.
Propagace pěstování Pleionek ovládla Internet pomocí třech webů. V Anglii to byl web Paula Cumbletona, v Itálii stránky Gianantonia Toelliho a v Čechách můj web www.pleione.cz.
S nástupem e-shopů a platforem typu E-Bay se celý proces šíření rostlin mnohonásobně zrychlil a zapojilo se do něho velké množství lidí. Rostliny začali prodávat mimo renomovaných školek i amatérští pěstitelé a to nejen květuschopné pahlízky, ale i bulbilky (vrcholové pahlízky - bruty), u kterých se přítomnost viru často projevila až po mnoha letech pěstování při jejich
prvním vykvetení.
To vše se stalo během pouhých 40 let. Jedna věc, se ale za celou tu dobu nestala. Tou bylo systematické testování rostlin na viry. Nikdo z pěstitelů si nechtěl připustit, že právě jeho sbírka trpí virovou infekcí a raději uvěřil pseudo-tezím o vlastních špatných pěstitelských podmínkách.
Proč se virová infekce na Pleionkách projevuje tak nevyváženě nebo vůbec?
Již v knize „The Genus Pleione (1999)“ autorů P. Cribb a I. Buttrefield se dočteme, že při kvalitním pěstování se virová infekce na rostlinách nemusí projevit a naopak stress symptomy aktivuje. Tato věta by se měla vytesat do mramoru. V překladu totiž znamená, že i zdánlivě zdravá rostlina může nést virus.
Kromě pěstitelských podmínek a stressových situací je zde ještě jeden faktor, proč Pleionky neukazují virové symptomy tak okatě. Tím je jejich dvouletý životní cyklus. Pleionka vytváří prvním rokem pahlízku s listem (jedním nebo dvěma dle druhu) a druhým rokem neolistěná vykvete a zahyne.
Virus tedy přechází z jedné pahlízky na druhou, ale jeho možnost koncentrace a tím i vnějších projevů je na rozdíl od dlouhověkých orchidejí omezená jedinou sezónou.
Navíc, jak uvidíme dále, byly v mnoha rostlinách nalezeny např. kulovité (sférické) viry, jejichž vnější symptomy jsou zcela neznatelné.
Jelikož neustálá „propagace“ podezření přítomnosti virů v Pleionkách k ničemu nevedla, bylo třeba přinést pádný a viditelný důkaz. V roce 2012 jsem proto oslovil přítele Ing. Petra Komínka z oddělení rostlinolékařské virologie a fytoplazmatologie Výzkumného ústavu rostlinné výroby v
Praze a provedli jsme první testování podezřele vyhlížející Pleione humilis pocházející z nejmenované anglické sbírky.
 |
 |
| Obr. č. 1) - Mozaika na listu P. humilis |
Obr. č. 2) - Květ P. humilis - bez příznaků |
Rostliny byly testovány nejprve na viry CymMV a ORSV prostřednictvím ELISA testu, nicméně výsledky nebyly nikterak průkazné. To koreluje se skutečností, že v minulosti v Anglii testované rostliny na CymMV a ORSV většinou přítomnost těchto virů neprokázaly. Proto jsme se rozhodli podrobit rostliny mikroskopické analýze
s využitím elektronového mikroskopu. Ta odhalila přítomnost vláknitých virů v délkách 430 až 3300 nm a kulovitých virů o průměrech 60 a 75 nm.
 |
 |
| Obr. č. 3) - Vláknitý virus - P. humilis |
Obr. č. 4) - Vláknitý virus - P. humilis |
 |
|
| Obr. č. 5) - Kulovitý virus - P. humilis |
|
V rostlinách byly tedy izolovány minimálně tři druhy blíže neurčených virů. Dva vláknité a jeden až dva kulovité viry. Rostliny vykazovaly symptomy na listech a pravděpodobně i na semenících, na nichž byly patrné strupovité útvary. Květy rostlin byly bezvadně vyvinuté, bez jakýchkoliv symptomů.
Následně jsme provedli úspěšný mechanický přenos viru z Pleione humilis na Phalaenopsis hyb. na němž se po půl roce objevily viditelné symptomy.
Další referenční rostlinou testovanou v roce 2013 byla P. Soufriere, která vykazovala symptomy naopak pouze na květech, kde byly patrné barevné disbalance. ELISA test na CymMV byl opět negativní, nicméně analýza pod elektronovým mikroskopem prokázala přítomnost blíže neurčeného potexviru o délce 560 - 850 nm.
 |
 |
| Obr. č. 6) - Květ s příznaky viru - P. Soufriere |
Obr. č. 7) - Vláknitý virus - P. Soufriere |
Jako třetí referenční rostlina byla ve stejném roce testována P. Jorullo, která nevykazovala žádné viditelné příznaky, pouze ve stádiu vývoje nových listů byly listy srolovány do úzkých trubiček a jejich špičky byly nepřirozeně zkrabaceny. Po rozvinutí však působily naprosto přirozeně. Rostlina byla podrobena pouze mikroskopické analýze,
která odhalila přítomnost kulovitého viru o průměru 55 nm.
 |
 |
| Obr. č. 8) - Svinuté listy při růstu - P. Jorullo |
Obr. č. 9) - Kulovitý virus - P. Jorullo |
Tímto jsme měli konečně v ruce potřebný důkaz. Tři různé symptomy, u kterých byla jasně potvrzena a fotograficky zdokumentována přítomnost viru.
Když naše výsledky spatřila pěstitelská veřejnost, strhla se panika a byl jsem zaplaven dotazy a fotografiemi podezřele vyhlížejících rostlin z celého světa. To však trvalo jen do té chvíle, než se pěstitelé rozdělili na dva tábory. První z nich, převážně spojující prodejce přes E-Bay, se vrátili k myšlence chyb při pěstování,
a i když museli připustit reálnou existenci virů v pleionkové kultuře, striktně odmítali fakt, že by se tato situace dotýkala rovněž jejich rostlin.
Druhá skupina sdružující především amatérské pěstitele, ale i některé významné šlechtitele a školkaře se k problému postavila mnohem příměji. Někteří vytvářeli pro své rostliny karantény,
doufaje že se vbrzku nalezne léčebná metoda, druzí rostliny nekompromisně pálili.
Bylo tedy jasné, že tři referenční vzorky nestačí a je nutné zjistit nebo alespoň odhadnout rozsah nákazy a hlavně pokud možno určit druh virů a jejich náchylnost k přenosu.
Oslovil jsem tedy v letech 2014-16 veřejnost a získal průřezový materiál britských, evropských a dokonce čínských pěstitelů, který byl testován mikroskopickou analýzou. Výsledky byly zdrcující. V téměř 100% testovaných vzorcích byly nalezeny viry. Jednalo je zejména o vláknité tobamoviry v délce cca 300 nm,
potexviry v délkách cca 450 - 600 nm, potyviry v délce až 3300 nm a kulovité viry o průměru cca 60 nm.
Největší zastoupení měly potyviry, které se objevily téměř ve všech vzorcích. Výsledky opět rozpoutaly rozsáhlou diskusi mezi pěstiteli, nicméně žádná konkrétní opatření to nepřineslo. Stále jsme neměli v ruce druh virů. Určení viru je velice nákladná záležitost a nebylo již možné ji hradit z vlastních zdrojů.
Navíc dosud používaná analýza vzorků elektronovým mikroskopem toto neumožňuje.
V letech 2017-2019 byl tedy sestaven program, na základě kterého byl proveden výzkum směřovaný k určení neznámého viru v Pleionkách. Program byl financován částečně ze soukromých zdrojů, částečně z mezinárodních (European Cooperation in Science and Technology) a národních (MZe, VÚRV) zdrojů.
Na základě analýz byla nejprve vyloučena přítomnost již dříve popsaného Pleione virus Y, jehož proteinová sekvence se neshodovala s testovanými vzorky. Následně byla za použití nové technologie HTS (High Throughput Sequencing), někdy rovněž nazývané NGS (Next Generation Sequencing) získána proteinová
sekvence nového viru. Vzorky byly podrobeny rovněž mikroskopické analýze, která objevila přítomnost vláknitých částic délky 720 nm a RT-PCR, která prokázala přítomnost potyviru. Porovnáním proteinových sekvencí v databázi bylo zjištěno, že virus má nejblíže ke KjMV (Keunjorong mosaic virus), nicméně sekvence
zcela neodpovídala.
Proto byl popsán nový virus nazvaný PlFBV (Pleione flower breaking virus).
 |
| Obr. č. 10) PlFBV - P. Slender Loris |
Testováno bylo celkem 30 rostlin z různých zdrojů. U všech vzorků byla prokázána přítomnost PlFBV. Součástí výzkumu bylo rovněž zjištění agresivity viru přenosem mšicemi v izolovaném prostředí na viruprostý materiál. Referenční hostitelské rostliny byly po 5 týdnech pozitivně testovány na přítomnost PlFBV, což prokázalo jeho
vysokou schopnost transmise savým hmyzem. Následně byly úspěšně provedeny přenosy viru mechanickou cestou tj. vzájemným kontaktem rostlin.
Závěry výzkumu jsou alarmující zejména v tom, že byly pozitivně testovány rostliny s rozdílnými i zcela neznatelnými symptomy. To opět ukazuje na fakt, že virus může obývat sbírku v latentní fázi a přes to dochází k jeho šíření.
Oficiální závěrečnou zprávu výzkumu naleznete ZDE.
Jak rozpoznat napadení virem?
Tak jak již bylo naznačeno, viry se projevují velmi rozdílně a nemusí být jednoduché zavirovanou rostlinu odhalit. Navíc virem oslabení jedinci jsou mnohem náchylnější k napadení ostatními chorobami, jako jsou bakteriózy nebo houbová onemocnění, která bývají často mnohem agresivnější a svými
symptomy překryjí příznaky virové infekce. Dále jsme si řekli, že symptomy se projeví nejvíce při stressu rostlin, naopak v dobrých pěstitelských podmínkách se nemusí projevit vůbec. Jak s těmito informacemi naložit?
V prvé řadě bychom měli být schopni rozpoznat a vyloučit mechanická poškození, jako je spálení listů sluncem, oslabení z nedostatku světla, stopy po požeru či sání hmyzu a dále nutriční poškození jako jsou chlorózy, zaschlé špičky listů vlivem nedostatku vápníku apod. Rovněž bychom měli
věnovat zvýšenou pozornost rostlinám vykazujícím napadení bakteriovou či houbovou infekcí. A konečně, všímat si jakýchkoli náhlých změn růstu, morfologie listů, květů či pahlízek a změn zbarvení všech částí rostlin.
Pokud máme to „štěstí“, že se vir projeví dostatečně nápadně, můžeme pozorovat následující případy:
1) deformace jednotlivých částí či celých rostlin spojené s barevným projevem (ostře ohraničené nepravidelné přechody barev či obrazce na všech částech rostlin),
 |
 |
| Obr. č. 11) - Deformace a pigmentace listů |
Obr. č. 12) - Deformace květů - P. x barbarae |
2) deformace jednotlivých částí či celých rostlin bez barevného projevu - zakrnění růstu, deformace okrajů listů, výrůstky na semenících, zkrabacení listů (třeba i dočasně v růstové fázi), deformace květů a pahlízek a
 |
 |
| Obr. č. 13) - Vředy na semeníku - P. humilis |
Obr. č. 14) - Deformace listů a květu - P. formosana 'Lucy Diamond' |
3) barevné projevy bez deformací - skvrnité, čárkovité, kruhovité a jiné obrazce na listech a pahlízkách nebo ostře ohraničené nepravidelné a nelogické barevné přechody či žíhání na květech.
 |
 |
| Obr. č. 15) - Virózní květ - P. Santorini |
Obr. č. 16) - Virózní květ - P. x barbarae |
S takovýmito projevy máme na 99% tu „čest“ s virózní rostlinou. To jedno procento ponechávám pro zatvrzelé viroskeptiky, nicméně vzhledem k závažnosti situace bych se držel okřídleného „Není čas na hrdinství!“ a rostlinu i tak obětoval.
Jak si ale poradit s rostlinami, na kterých podobné příznaky nepozorujeme? Již víme, že se virus nemusí při dobré péči o rostliny projevit a ustálí se v latentní formě, případně jsou jeho projevy tak slabé, že si jich nevšimneme. To platí zejména pro bíle kvetoucí rostliny, kde není možné pozorovat barevné změny na květech.
Předně vycházejme ze statistik. V dnešní době je zamořeno téměř 100% evropských sbírek. Podíváme-li se na jakoukoli výstavu, prohlédneme-li fotografie na FB, diskusních fórech, ale i na E-Bay apod., nalezneme zavirované rostliny. Předpokládejme tedy, že i my máme ve sbírce nějakou tu virózní rostlinu.
Riziko narůstá v okamžiku, když už jsme se s virem ve své sbírce setkali a rostlinu zlikvidovali. V tom případě bychom měli své rostliny otestovat. Což nás ovšem může postavit před problém, kde, jak a za kolik.
 |
 |
| Obr. č. 17) - P. scopulorum - bez viditelných příznaků |
Obr. č. 18) - Vláknitý virus na téže P. scopulorum |
Náš výzkum odhalil v Pleionkách spektrum několika virů s dominantním zastoupením PlFBV. Naopak se vůbec nepotvrdila přítomnost nejrozšířenějších virů CymMV a ORSV, pro které jsou dnes již vyráběny speciální testovací kity. Vývoj a výrobu speciálního kitu přímo na PlFBV bohužel nemůžeme, z důvodu malého zastoupení
Pleionek ve sbírkách a z toho pramenícího nezájmu pěstitelských gigantů, v nejbližší době očekávat. Nicméně se zdá, že by mohly pro zachycení některých virů vč. PlFBV posloužit papírové testy (immuno-stripy) na obecné potyviry nebo reagencie na potyviry pro ELISA testy např. od firmy Aqdia EMEA.
Druhou metodou, která je však vázána na specializovaná pracoviště a tím kapacitně omezená a finančně velmi náročná, je analýza DNA pomocí RT-PCR. Metoda je velice přesná a dokáže odhalit a určit virus na 100%, nicméně pro amatérské pěstitele, v jejichž rovině se nejvíce pohybujeme, je téměř nedostižná.
Třetí použitelnou metodou je mikroskopická analýza elektronovým mikroskopem. Zde dokážeme již mnohem levněji analyzovat větší počet vzorků a dokonce pořídit jejich fotodokumentaci. Metoda však nemusí být 100% přesná, zejména při nízké koncentraci virů, což se nám při výzkumu nejednou potvrdilo (mikroskop virus neodhalil, PCR ano).
Metoda navíc vyžaduje jistou zkušenost badatele a je opět vázána na specializovaná pracoviště, což jí činí pro amatérské pěstitele méně dosažitelnou.
Jako čtvrtou metodu bych zde představil testování pomocí hostitelských rostlin. Tato metoda se jeví jako reálná, levná a široce použitelná možnost orientačního testu, kterým indikujeme přítomnost viru v našich rostlinách. Semena hostitelských rostlin jsou v běžném prodeji. V našem případě byly použity jako testovací rostliny
mertlíky druhu Chenopodium amaranticolor a Chenopodium quinoa, které spolehlivě odhalili výskyt viru. Na testovacích rostlinách se po přenosu sekretu a namnožení viru objevily léze, které jednoznačně přítomnost viru potvrdily. Virus byl následně prokázán výše uvedenými laboratorními metodami. Metodou sice neurčíme druh viru,
nicméně to je pro běžného pěstitele stejně druhotné. Pro zvýšení spolehlivosti testu je vhodné jej opakovat na více vzorcích.
Jak se bránit nakažení svých rostlin?
S touto otázkou úzce souvisí, jakými způsoby se virus šíří. Na toto téma bylo napsáno již mnoho literatury, věnující se obecně rostlinným virům, takže se tomuto tématu budu věnovat pouze z pohledu specifik pleionkové sbírky.
V rámci výzkumu byl v letech 2018-19 proveden pokus přenosu viru PlFBV pomocí mšic na hostitelské rostliny Chenopodium quinoa a na viruprosté exempláře Pleione formosana. V obou případech byly hostitelské rostliny po 5 týdnech testovány pozitivně na přítomnost viru PlFBV.
Dále byl proveden test přenosu viru mechanickým kontaktem na Chenopodium amaranticolor. I v tomto případě byl test pozitivní a hostitelské rostliny vykazovaly léze.
 |
 |
| Obr. č. 19) Léze na Chenopodium amaranticolor |
Obr. č. 20) Chenopodium amaranticolor |
Z provedených pokusů můžeme sledovat agresivitu viru a schopnost jeho přenosu jak kontaktem, tak pomocí savého hmyzu a to ve velice krátkém čase (do 5 týdnů od kontaminace).
Jak již bylo řečeno, Pleionky jsou v posledních letech oblíbeným sbírkovým rodem. Rostliny jsou nejatraktivnější ve větších skupinách a rozsáhlých kolekcích. To vede pěstitele ke sklonu získávat stále více a více druhů a kultivarů z nejrůznějších zdrojů. Zvětšující se sbírky pak často vedou k natěsnání rostlin do malého prostoru,
kde bývají vzájemně ve velmi těsném kontaktu. Jak již bylo řečeno, téměř žádný prodejce v dnešní době netestuje rostliny na přítomnost viru. Jedinou „prevencí“ bývá obvykle systematické odstraňování podezřelých jednotlivých rostlin. Často je však odstraněna pouze jedna rostlina z pěstitelské nádoby čítající mnoho exemplářů.
Vzhledem k prokázané rychlosti přenosu viru lze ovšem očekávat, že nakaženy jsou minimálně všechny rostliny, které přišly s odstraněným jedincem do kontaktu. Důležité je si připomenout, že ne vždy jsou na infikovaných rostlinách viditelné příznaky virového napadení. Z tohoto titulu může virus zcela nenápadně procházet celou
sbírkou a symptomy mohou rázovitě propuknout v masovém měřítku až v okamžiku, kdy budou rostliny vystaveny např. teplotnímu stressu.
Podobná situace nastala v roce 2017 v Anglii, ve sbírce Paula Cumbletona jednoho ze zkušených pěstitelů a známého šlechtitele Pleionek. Sbírka byla během velmi krátké doby zdecimována
virovou infekcí a následně byla kompletně zlikvidována. Dle informace od Paula stálo za rychlým rozmachem virů přemnožení mšic druhu Brevipalpus ocidii, který je častý zejména v anglických sbírkách.
Prevence proti virové nákaze spočívá zejména ve způsobu pěstování a čistotě sbírky. Nastiňme si tedy základní zásady:
1) Přenos infekce kontaktem
Není v naší moci zabránit kontaktu rostlin uvnitř jednotlivých pěstebních nádob, nicméně bychom měli zajistit takové rozestupy, aby se rostliny jednotlivých pěstebních nádob vzájemně nedotýkaly. Rovněž bychom měli omezit náš vlastní kontakt s rostlinami. To platí zejména při přesazování a čištění rostlin, kdy s
nimi přijdeme nejvíce do styku. Zde bychom měli pracovat v co nejmenších sériích a průběžně desinfikovat ruce i použité nástroje.
2) Přenos infekce zálivkovou vodou
Jednotlivé pěstitelské nádoby by neměly stát ve společné podmisce. Rovněž bychom měli zamezit stékání zálivkové vody z jedné rostliny na druhou. Nejrizikovější je pochopitelně máčení více rostlin v jedné nádobě s vodou.
3) Přenos viru sáním
Zdá se, že nejrychlejší a plošně nejúčinnější vektor přenosu viru je pomocí savého hmyzu. Měli bychom tedy zamezit výskytu mšic a jiného savého a žravého hmyzu v našich sbírkách. Bohužel, na rozdíl od výše uvedených dvou způsobů přenosu viru nemůžeme tento nikdy 100% vyloučit.
Pěstujeme-li rostliny celoročně ve skleníku, můžeme použít pravidelnou chemickou ochranu v kombinaci s mechanickou clonou a lepovými deskami či jinými lapači. Bohužel pěstování ve sklenících se z důvodu globálních klimatických změn stává stále více problematické, zejména v letních měsících,
kdy teploty ve skleníku mohou běžně překročit 45°C. Mnoho pěstitelů se proto v tomto období uchyluje k pravidelnému krátkodobému letnění či přímo venkovnímu pěstování rostlin. V takovém případě jsme ovšem zcela oddáni přízni osudu, jelikož nálet savého hmyzu nejsme schopni ve venkovním prostředí nikdy
vyloučit. Pro omezení náletu doporučuji zřízení stínoviště z jemné tkaniny za současného použití lapačů a chemické clony.
4) Pravidelná kontrola
Úzký kontakt se sbírkou je základem každého úspěšného pěstování. Součástí by měla být pravidelná prohlídka rostlin ve všech fázích růstu. Jakékoli příznaky přítomnosti viru bychom měli odhalit co možná nejdříve. Pomoci nám v tom může pravidelné pořizování a vyhodnocování fotodokumentace, kdy můžeme
odhalit i nepatrné změny pigmentací květů a listů v porovnání s předchozími sezónami. Rovněž bychom si měli všímat různých deformací a to ve všech růstových fázích. Zároveň bychom měli provádět průběžné namátkové testování sbírky buďto pomocí hostitelských rostlin, které si snadno napěstujeme, nebo
relativně dostupných (nicméně zatím 100% neověřených) testovacích immuno-stripů na potyviry.
V případě jakéhokoliv podezření bychom měli nádobu s rostlinami přesunout do karantény a při potvrzení viru jakoukoli metodou nádobu se VŠEMI rostlinami zlikvidovat.
5) Nové rostliny získávejte pouze z ověřených zdrojů
Tento bod se zdá být ze všech nejošemetnější vzhledem k tomu, že zde píšeme o virové pandemii a o tom, že v současné době téměř žádný pěstitel či prodejce Pleionek rostliny netestuje. Z mého osobního pohledu, je koupě nových rostlin v době, kdy je téměř 100% evropských sbírek zamořeno, naprosto nezodpovědné.
Pokud však neodoláte a nějakou rostlinu si přece jen pořídíte, měli byste dodržet následující pravidla:
- Nakupujte rostliny od důvěryhodného pěstitele, nejlépe máte-li možnost jeho sbírku navštívit. Tím si utvoříte obrázek o zdravotním stavu jeho rostlin. Pokud tuto možnost nemáte, prověřte si pěstitele jiným způsobem.
- Nakupujete-li Pleionky přes e-shop či platformy typu E-Bay apod., nekupujte rostliny u kterých je na vyobrazení odcizená fotografie nebo je na snímku květ s příznaky virózy.
- Nekupujte vrcholové pahlízky (bruty či bulbilky). Dopěstování do květuschopné velikosti trvá několik let a příznaky virového onemocnění jsou na mladých rostlinách nejméně znatelné. Přestože je obchod s bruty v současné době velice oblíben, zejména mezi amatérskými pěstiteli z důvodu
relativně nízké pořizovací ceny vzácných druhů či kultivarů, je riziko virové nákazy příliš vysoké.
- Otestujte zakoupené rostliny! Běžná vstupní karanténa se v současné době jeví jako nedostatečná. Rostlina vypěstovaná v ideálních podmínkách původního pěstitele nemusí v prvním roce po prodeji ukázat příznaky virové infekce, přesto je potencionálním zdrojem nákazy pro vaše rostliny.
Nově zakoupené rostliny vždy umístěte do karantény a otestujte pomocí hostitelské rostliny nebo immuno-stripu.
Je možné nakažené rostliny léčit?
Tato otázka napadne každého, kdo se ve své sbírce s virovou infekcí setká. Je to naprosto logické, neboť pokud nalezneme ve sbírce byť jen jednu virózní rostlinu, nikdy již nezískáme jistotu, že se virus naší sbírkou nepotuluje. S lítostí však musím konstatovat, že 100% účinná a současně široké pěstitelské veřejnosti dostupná
léčba zatím neexistuje. Do budoucna se jeví jako nejúčinnější pokusy s thermo-terapií spojené s odebráním meristémových buněk a následnou in-vitro propagací. Bohužel tato metoda je zatím použitelná pouze v laboratorních podmínkách a je dosti nákladná a zdlouhavá. I zde hraje roli to, že Pleionky jsou i přes veškeré módní
vlny stále na okraji zájmu velkých pěstitelských firem, které by mohly případný výzkum financovat.
Jak tedy z této prekérní situace ven?
Je nasnadě, že se situace s virovou pandemií v pleionkových sbírkách stává neúnosnou. V posledních dvou až třech letech má s viry osobní zkušenost téměř 100% pěstitelů. Nicméně přes všechna varování, která jsme vyřkli a důkazy, které jsme přinesli, stále panuje zejména mezi zavedenými prodejci a pěstiteli nechuť podniknout
účinné kroky, které by znamenaly četné redukce jejich sbírek a tím i zisku. Bohužel tato laxnost nás všechny dožene, pokud se tak již nestalo. Nezodpovědnost pěstitelů a prodejců nás dovedla na okraj propasti. Jak rychle přišla módní vlna pěstování Pleionek, o to rychleji vlivem zavirování sbírek opadne. Bohužel se v současné
době musíme ke každé nově příchozí pahlízce chovat jako k potenciálně nakažené. Ba co hůř, musíme se tak chovat ke všem našim rostlinám, dokud neprokážeme opak, neboť stále můžeme mít ve sbírce latentní fázi nákazy.
Pleionky navíc mohou představovat významnou hrozbu i pro ostatní orchideje ve smíšených sbírkách. V roce 2012 jsme provedli úspěšný přenos viru z Pleione humilis na Phalaenopsis hyb.
Do budoucna bude nezbytné založit viruprosté sbírky a postupně regenerovat celou kulturu. Budeme muset provést nová či opakovaná křížení s použitím testovaných rodičů a budeme se muset smířit s faktem, že některé kultivary a zejména jejich pojmenované klony zcela zmizí, jelikož jejich replikace není možná.
Do doby, než budeme moci nabídnout zaručeně viruprosté rostliny, musíme zvýšit naší pozornost a obezřetnost a zvážit všechna rizika, která s sebou přináší nákup a výměna rostlin. Bezpodmínečně nutná se jeví rovněž prevence formou průběžného testování vlastních sbírek a likvidace všech rostlin, které přišly s
virózním jedincem do kontaktu. Dále je třeba klást zvýšený důraz na čistotu našich sbírek a eliminaci savých škůdců a provést veškeré kroky k omezení přenosu virů, tak jak bylo popsáno výše.
V současné době záleží jen na našem přístupu, zda dovolíme virové infekci zdecimovat pleionkovou kulturu.
|
